A spánek je ztráta času

Sbírka hledá analogie mezi sférami krajinnými a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině se dá číst jako environmentální lyrika, v jiných otevírá obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru.

Čím se básně vymykají

Povětšinou se obejdou bez metafor a dalších klasických básnických prostředků. To je u lyriky nezvyklé rozhodnutí — sdělení nese přímé pojmenování, ne obraz. Tón je odzbrojující, s nadhledem a místy lehce cynickým humorem.

Dvojí čtení

Krajina ve sbírce není jen námět. Slouží jako slovník, kterým se dají pojmenovat stavy, na něž běžná řeč nestačí — sucho, eroze, tání a zarůstání mají svůj vnitřní protějšek. Čtenář si tak podle své nálady vybere, kterou rovinu bude číst.

Autorkou je Lucie Kubalíková; vydává Dauphin.