Ač nevidím, vnímám — Věra Řeháčková

Úraz při horolezeckém výstupu vezme hlavní hrdince dvě věci naráz: paměť a zrak. Paměť se jí vrátí. Zrak ne. Román začíná v okamžiku, kdy je jasné, že jedna ztráta byla dočasná a druhá je trvalá.

Co román sleduje

Řeháčková píše o psychice ženy, která je nečekaně odkázaná pouze na sluchové a hmatové vjemy a na pomoc druhých. To druhé je přitom stejně těžké jako to první — přijmout pomoc znamená vzdát se části sebe, kterou člověk považoval za samozřejmou. Kniha se nevyhýbá ani tomu, jak se v takové situaci mění vztahy k lidem, kteří zůstali vidoucí.

Dušan

Sluníčkem hrdinčina života se stává malý chlapec Dušan. Dětská postava tu funguje jinak než v obvyklém dojemném schématu: dítě nepotřebuje, aby na ně někdo viděl, a právě proto je vztah s ním jediný, ve kterém hrdinka nepřichází o svou roli.