Anna ze zeleného domu

Farmář Matěj Cuthbert a jeho poněkud strohá sestra Marila se rozhodli, že k sobě vezmou dítě ze sirotčince – chlapce, aby jim později byl oporou v hospodářství. To ovšem netušili, že Matěj od vlaku přiveze upovídanou rusovlasou holčičku – drobnou, hubenou a bledou Annu, radostnou, upřímnou, prostořekou, temperamentní a nápaditou. Anna má za sebou bezútěšné putování od jedněch pěstounů k druhým i pobyt v sirotčinci. Je jí vlastní vyvinutý smysl pro všechno krásné, pulzuje v ní život naplněný fantazijními představami. Ocitla se u Cuthbertových sice omylem, ale přece ji nepošlou zpátky! Marila se rychle vžije do role vychovatelky a snaží se spoutat Anninu divokou fantazii i její bezelstnou touhu po všem krásném. Annin vnitřní svět a její touha po sblížení, harmonii a kráse však nezadržitelně probleskují navenek a proměňují Marilu i další románové postavy a samozřejmě i čtenáře. Autorka líčí Anniny sny a dobrodružství v lesích a na loukách kolem Zeleného domu, její přátelství i spory s místními dívkami a chlapci – to vše v mnoha zábavných i dojemných příhodách. Bezvýhradné přátelství s opatrnější a konvenčnější Dianou, která přidává (tedy aspoň většinou) k Anniným ztřeštěnostem trochu rozumu, tu má své opodstatnění. Na druhé straně střetnutí dvou výrazných povah představuje vztah Anny se zprvu nenáviděným Gilbertem. Rozesmějí nás Anniny ztřeštěnosti a pohromy, jež se jí doslova sypou na hlavu, rozlítostní odpor, který Anna kvůli své upřímnosti občas vyvolá, a jistě nás strhne volný tok krásných obrazů, osvěžující humor i dramatický spád děje. Anna je od prvního okamžiku skvělý společník čtenářské představivosti – dětské nebo dospělé (pokud si ji dospělý dokázal uchovat). Kdyby se Jane Austenová narodila o sto let později, jistě by se spřátelila se stejně skvělou autorkou Lucy Maud Montgomeryovou. Obě totiž dokáží i dnes nabídnout čistou radost ze čtení!