Břehy nejsou na dohled (Marek Uhlíř, Jitka Kosíková)

Neví, kolik dětí poveze na italskou pevninu v kontejneru vyhrazeném pro zemřelé. Tahle věta říká o knize víc než jakýkoli žánrový popis: jsou to deníkové záznamy dětské zdravotní sestry Jitky Kosíkové z misí Lékařů bez hranic.

Co se děje na palubě

Jejím úkolem je postarat se o lidi ztracené na útěku, a nikdy neví, co přinese zítřek. Gumové čluny dovezou zraněné, poleptané a nemocné děti; někdo bude na palubě rodit; někoho bude třeba resuscitovat. Zoufalství lidí, kteří se vydají na širé moře v přecpaném podpalubí i s malými dětmi v náručí, je otázkou, kterou si kniha klade jako první.

Druhé pole

Vzpomínky na misi ve zhrouceném Středomoří střídají postřehy z práce v pediatrickém týmu mobilního hospice Cesta domů. Dvě prostředí se v knize prostupují a spojuje je totéž: péče o někoho, u koho se nedá slíbit dobrý konec.

Osobní vrstva

Do textu jsou vloženy jemné pasáže deníků týkající se Jitčiných vztahů a úryvky milostných dopisů, které nikdy neodešla. Kniha proto není reportáž o humanitární krizi, ale záznam člověka, který v ní pracuje.