CD Jazz Q: Amulet

Mnozí tvrdí a já s nimi také souhlasím, že jakékoli umělecké dílo musí mluvit jen za sebe. Nepotřebuje výklad ani komentář. Hudba člověka buď chytne a v katarzi povznese, anebo to není dobrá muzika. Nezáleží ani na momentálním rozpoložení skladatele, nebo interpreta, ani na podmínkách, za jakých dílo vznikalo, ani na náladách nebo situacích hráčů. V momentě vzniku díla jdou jeho autoři stranou a hudba si pak už žije vlastním životem. Moje osobní zkušenost ale mluví jinak. Odjakživa jsem se pídil po tom, jak ke stvoření té krásy vlastně došlo, jak kdo s kým rezonuje, jaké byly vztahy v kapele, kdo s kým souzní i názorově a jaká diskuse provázela třeba mix té či oné skladby. Někdy jsem to vycítil už při poslechu, jindy mi to potvrdila biografie muzikanta. Zkrátka: obraz se mi doplnil i o vjemy, které nejsou z nahrávky slyšet a já ještě víc ocenil to lidské vzepětí v improvizaci i v atmosféře celé věci. A tak jsem si na svých posledních CD/LP předsevzal, že se taky pokusím rozkrýt něco,…