Helena Veličková: Černá labuť – román o nemoci, která mění vnímání

Román se odehrává v blíže neurčeném městě České republiky, zachváceném epidemií podivné virové nemoci. Je obzvlášť záludná, neboť zasahuje i mozek. Kdo přežije smrtící průběh nemoci, tomu mozek pracuje jinak než dosud. Uzdravený člověk mění své vidění světa.Vypravěčka příběhu Tereza Vizovská žije se svým devítiletým synem - indigovým dítětem - poněkud osaměle, neboť její manžel pracuje v Iráku jako válečný lékař v české vojenské misi. Dopisy, které Šimon píše domů ze vzdálenosti čtyř tisíc kilometrů, obsahují navenek těžko pochopitelné souvislosti s děním v onom českém či moravském městě.Tereze a jejímu synovi, kteří prodělali novou nemoc, však dávají docela dobrý smysl. Vztah poněkud odcizených manželů ovlivní třetí osoba - pan Fajst řečený Faust, jehož neobvyklý osud starého mládence a tajemné postavení ve městě se stane hybatelem dramatických událostí. Vše se děje v pravý čas a přesně tak, aby osudy čtyř osob i celého města do sebe nakonec zapadly. Krutá zkouška obyvatel města v podobě pandemie, vyžadující nevyhnutelné oběti, se postupně ukáže jako šance k zásadní proměně myšlení těch, kdo přežili.Román vznikl v době koronavirové epidemie, která v letech 2019-2020 zasáhla kromě Česka i větší část světa. Proměna postav a jejich osudů působí v podstatě realisticky, i kdyžnechybí překvapivé prvky, tak jako „objevení černé labutě“.Filozofický podtext díla může lehce připomínat Kafkovy prózy. Zásadní rozdíl je však v autorčině podání tématu - nechybízde optimistický nadhled ani humorné pasáže. Nade vším pak dominuje brilantní vládnutí českým jazykem.