Červená karkulka – Moje malá loutková knížka

Tahle knížka počítá s tím, že dítě nezůstane posluchačem. Na stránkách jsou promyšlené kulisy a ke knize patří loutky na prsty — pohádka se tedy nečte, ale hraje. Rodič vypráví a dítě přebírá jednu z postav.

Jak příběh běží

Jednoho rána požádá maminka Karkulku, aby donesla nemocné babičce koláč a marmeládu. Cestou potká podlého vlka, který jí navrhne závod k babiččině chaloupce. Otázky, které kniha klade nahlas — může Karkulka mazanému vlkovi věřit a co se stane, až i ona dorazí za babičkou — jsou přesně ty, u kterých se dá vyprávění zastavit a nechat dítě odpovědět.

Proč loutky mění čtení

Prstové loutky posouvají dítě z role diváka do role herce. Rozdíl je v tom, že si postavu musí zahrát — tedy rozhodnout, jak vlk mluví a jak se Karkulka tváří. Klasickou pohádku, kterou zná nazpaměť, tím prožije jinak než při desátém předčítání.

Za ilustracemi stojí Marion Billet; titul vyšel u Svojtky.