Česká filharmonie pod tlakem stalinské kulturní politiky

Tato kniha se věnuje otázkám, které dosud v souvislosti s tématem České filharmonie zůstávaly stranou. Jejím cílem je kontextuální výklad kulturní, společenské a politické role ČF, který se soustředí na analýzu této role v období vrcholícího stalinismu. Na základě metody případové studie a metody strukturní analýzy zkoumá především mechanismy fungování orchestru v nových společenských podmínkách po roce 1948. Zabývá se tím, do jaké míry ovlivnila komunistická ideologie dramaturgii ČF, její vystupování navenek i sociální vazby uvnitř orchestru. Zkoumá organizační strukturu a celkové zaměření tělesa. Všímá si konkrétní programové náplně koncertů i míst, na nichž orchestr vystupoval, "nového" publika, pro které byly koncerty určeny, a "pokrokové" tvorby, sloužící k propagandistickým účelům. Analyzuje systém politické a státně-bezpečnostní kontroly a řízení z několika stran: jednak z pozice KSČ a ministerstva kultury jakožto tvůrců kulturní politiky a jednak ze strany Státní bezpečnosti. Zabývá se činností závodní organizace KSČ a závodní rady ROH a podává obraz ideologické práce v orchestru. Stranou nezůstává ani pohled na kádrovou politiku ČF a rozbor některých kádrových materiálů. Publikace umožňuje čtenáři hlouběji porozumět, jak Česká filharmonie žila a pracovala a jakou roli zaujímalo toto umělecké těleso na československé hudební scéně v kritické době padesátých let.