Civilizace Středomoří: Přední východ, Nil, Egeis i Apeninský poloostrov

Civilizace starověkého Středomoří I. + II. díl - Jan Burian

Kolébka civilizace, kolébka kultury, kolébka vědění – takto a ještě mnoha podobnými epitety by bylo možno označit rozsáhlou mediteránní oblast, v níž se před mnoha staletími odehrály děje a události, z nichž se vyvíjela a na nichž vyrůstala naše současnost. Nejen ta evropská, ale v širším slova smyslu euroatlantická. Přední východ, Malá Asie, údolí Nilu, Egeis, Apeninský poloostrov byly domovem starověkých národů, jejichž spojnicí je Středozemní moře a které již před tisíciletími vytvořily první státní útvary lidských dějin, zformovaly svá společenství a sociálně ekonomické struktury, rozvinuly svůj tvůrčí potenciál ve škále nejrůznějších oborů vzdělanosti, vědeckých disciplín a druhů umění. Z kulturního dědictví řeckořímské antiky a jejích orientálních předchůdců vzešel evropský středověk a novověk a lidstvo z něj čerpá v mnoha oblastech dodnes. Dva přední čeští historici, Pavel Oliva a Jan Burian, spojili své síly, aby tuto významnou etapu lidských dějin, starověký svět, přiblížili dnešní době a zprostředkovali českému čtenáři co nejkomplexnější poznání a seznámili ho s nesmírným kulturním bohatstvím minulosti. Těžiště jejich syntetického výkladu spočívá v tzv. politických dějinách, jež umožňují poznat vzájemné příčinné souvislosti událostí a vztahy mezi státy. Vyváženou pozornost věnovali ekonomickým a sociálním otázkám i kulturně historickému vývoji v jeho hlavních jevech a projevech. Na nich zdůrazňují jejich rozmanitost, specifičnost a různorodost myšlení, náboženských představ, literatury a výtvarného umění jednotlivých oblastí i epoch a současně sledují a dokumentují vzájemné souvislosti, přejímání motivů, aspektů a tvarosloví a jejich další rozvoj. V dějinách naší historiografie je nemnoho děl srovnatelné šíře a hloubky záběru, analytické preciznosti a serióznosti argumentace.Toto „opus magnum“ spatřilo světlo světa poprvé před třicetišesti lety a zaznamenalo nebývalý úspěch u odborné i široké veřejnosti. Čas, jenž mezitím uplynul, je povznesl do kategorie klasických děl, jejichž účinek neslábne a vzdělanostní hodnota nepomíjí.