Co nezavály písky Mezopotámie – Češi a Irák 1990–2020

Kdo čistil Saddámu Husajnovi cestu k moci? Kdo poskytl Bagdádu zakázané zbraně, kterými bylo zdůvodňováno pokračování embarga OSN a posléze i americko-britský vpád do Iráku na jaře 2003? Byla to náhoda, že se Česká republika jako první země světa zapojila do amerických plánů na „osvobození“ Iráku a že jako první evropská kontinentální země vyslala svoje vojáky k irácké hranici? Skutečně hrozil irácký útok americkému rádiu v Praze a skutečně Irák ohrožoval mezinárodní bezpečnost? Jak to, že v Iráku nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení? Proč se Irák po „osvobození“ stal nejnebezpečnějším místem na světě a proč byla Praha degradována z privilegovaného hospodářského partnera Iráku na přehlíženého outsidera? Kdo zavlekl do Iráku infekci Al-Káidy a Islámského státu, mor občanské války a°bezprecedentní korupci? Proč v zemi zůstávají americké síly i dvacet let od jejího „osvobození“? PhDr. Miroslav Belica (* 1952) - Arabista zabývající se problematikou Blízkého východu přes čtyři desetiletí, šéfredaktor revue literatury faktu Přísně tajné!. Tematicky se věnuje především nárůstu islámského fundamentalismu a terorismu v°návaznosti na násilnou likvidaci sekulárních režimů a na prosazování západních vzorců v tradičních společnostech. V regionu Blízkého východu prožil v řadě diplomatických funkcí téměř patnáct let. Shodou okolností působil právě v těch zemích, které dnes po vnější intervenci čelí zhroucení – v Sýrii, Libyi a°Iráku. Zkušenosti z Iráku, kde v letech 1996–2001 působil jako vedoucí zastupitelského úřadu ČR, shrnul v knize Co nezavály písky Mezopotámie (2011), jejíž první vydání zpracoval společně se synem Tomášem Belicou. V titulu Naši lidé v Kaddáfího Libyi (2014, 2018), který získal ocenění Klubu autorů literatury faktu, rekapituloval angažovanost bývalého Československa v této zemi a vylíčil tragický příběh svržení libyjského režimu, které uvrhlo zemi do chaosu. V práci Praha na hřbitově metropolí (2018), které byla udělena cena E. E. Kische v oblasti literatury faktu, se zabývá peripetiemi naší vojenské a politické angažovanosti v Afghánistánu v období posledních čtyř desetiletí. V titulu Vzpomínky na Sýrii: od arabského socialismu k Islámskému státu (2021), který byl rovněž odměněn cenou E. E. Kische, se zamýšlí nad okolnostmi, proč se země – často přezdívaná jako kolébka křesťanské civilizace – ocitla na prahu úplného zhroucení.