Co z podrážky nejde

Když je někdo poradcem samotného předsedy vlády, nemusí se ničeho bát. Zejména po dlouhých letech věrné a nenápadné služby státu. Nemusí se bát ani samotného premiéra, když poprvé v životě usiluje o jeho lehkou přímluvu v privatizaci, která by mohla proměnit život všem zúčastněným. Jenomže – kdy se na předsedu obrátit? Čas a události běží, rozhodující prosba z poradcových úst nezaznívá. Už, už je rozhodnut, ale podivné souvislosti ho straší a straší. Krásné představy o bohatém životě se mění v přízrak katastrofy. Ale o tom ví jen hrdina humorného, místy až sarkastického vyprávění. Může zcela legální operace ohrozit desítky let budovanou pověst obětavého služebníka republiky, člověka, který už za minulého režimu osvědčil spolehlivost a smysl pro pořádek? Neobvykle zasvěcený pohled do zákulisí velké politiky je smyšlenou konstrukcí autorky. Opravdu? Opravdu tu potkáváme jen literární postavy nebo skutečné hráče, protihráče, cyniky i elegantní zloděje? Opravdu je politika v Čechách službou vlasti? Podobnost někdy nebývá náhodná…     Božena Svobodová Po úspěšném a opakovaném vydání svého románu Může za to babička (1999, 2002), oceněného jako Nejvtipnější kniha roku, se spisovatelka věnovala humanitárním aktivitám. Založila celosvětový kurs „Jak se nebrat vážně“, do kterého se přihlásily stovky státníků, velkých podnikatelů i náboženských autorit. Za tento počin obdržela International Wart Award (NewYork 2005) a No Acivitity Grand Prix Lin-Piao Society (Peking 2007). V průběhu kursu, který byl narušen jen dvěma incidenty (v polovině přednášek opustil výuku George W. Bush se slovy – Vůbec nevím, o co jde! Český herec a režisér Jan Kačer přerušil své studium konstatováním – Nechci asistovat u genocidy českých elit!) sbírala materiál pro tuto novelu. Nechala se proto – na občanský průkaz svého milence – zaměstnat i na Úřadu vlády České republiky. Když ani po měsících čekání nedostala žádný pracovní pokyn, pustila se do psaní.