Desatero smyslů

Jak je možné, že sépie navzájem komunikují barevnými změnami kůže, když jsou barvoslepé? Jak zjistí ptáci lesňáčci blížící se živelní pohromu s předstihem, který jim umožní prchnout před katastrofou stovky kilometrů daleko?“ Na tyto a další otázky nachází ve své nesmírně zajímavé knize biolog Jaroslav Petr odpovědi. Najdeme v ní neuvěřitelné množství dalších anomálií a kuriozit, nad kterými zůstává rozum stát. Všichni totiž víme, že díky „velké pětce“, jak autor nazývá hlavní smysly čich, chuť, hmat, sluch a zrak, jsme se naučili všechno co víme a umíme, ale zvířata toho vnímají mnohem více, než my. Lidově známé je třeba to, že sovy poslouchají v prostorovém provedení, před kterým blednou i ty nejmodernější zvukové aparatury. A zároveň ale zvířata některé naše smysly nemají. Za to jsou však obdařena jinými, kterými nedisponujeme my. Rafinovaný je například americký sysel, který odpuzuje nepřátele tím, že se navoní pachem chřestýše. Vedle těchto fascinujících informací ale autor v publikaci také upozorňuje na úskalí, která zvířatům, jejichž smysly se utvářely po tisíciletí, způsobují násilné zásahy člověka do přírody. Čtivá kniha potvrzuje pověst autora jako výborného vypravěče s vynikajícími znalostmi o přírodě kolem nás.