Dívka z lesa — Radovan Bezecný

Léto 1943, přístavní Janov. Vypravěči je třináct a v lese za městem uslyší pláč — dívku, která sedí na zemi a nevidí ho přicházet. Je nevidomá a je židovka, a on v tu chvíli netuší, že mu setkání převrátí život.

Dvojí ohrožení

Rok 1943 znamená v Itálii zlom, po němž se pronásledování Židů mění z papírového omezení v bezprostřední hrozbu. Dívka na ni ale nemůže reagovat tak, jak se od ohrožených čekalo — nemůže se ukrýt sama, poznat, kdo se blíží, ani utéct po neznámé cestě. Slepota tak není v příběhu ozdobným detailem, ale tím, co ochranu ze strany chlapce dělá nutnou.

Nezvyklá kulisa

Válečná próza se v českém vydání obvykle odehrává v protektorátu nebo na frontě. Tady je to italské přístavní město — prostředí, kde válka není v zákopu, ale v ulici, na trhu a mezi sousedy, kteří vědí, kdo koho ukrývá.

Životní příběh

Vyprávění je vedené jako ohlédnutí Eduarda Giuliana za vlastním životem. Vedle lásky a strachu z války v něm jde i o rodinné hodnoty a o to, co ze společně prožitého mrazivého večera zbude po desetiletích.