Do posledních sil — dokumentární povídky z konce protektorátu

Spojenci v Normandii, v protektorátu tma Německo stále okupuje většinu kontinentální Evropy. Třetí říše vede totální válku a nepřestává vyvolávat temné běsy. Poslední měsíce druhé světové války a protektorátu jsou dobou zrychleného času, shluku dramatických dějů a rozuzlením řady příběhů. Někteří na sklonku války vysílením umírají, jiní si v obklíčení nepřátel berou život, mnozí zbaběle utíkají, další hledají své blízké, ztracené a zavlečené… Tři dokumentární povídky vyprávějí tři české příběhy. Osudy neokázalých hrdinů, ale také jejich pronásledovatelů, trýznitelů a vrahů. První líčí příběh zatčení, plahočení se po koncentračních táborech a smrti malíře a spisovatele Josefa Čapka. Druhá povídka přibližuje dramatickou životní cestu československého parašutisty Vladimíra Hauptvogela, vysazeného do protektorátní jámy lvové v rámci paraskupiny CHALK o Velikonocích roku 1944. Aktérkou posledního příběhu je Josefina Napravilová, žena, která po válce hledala po Evropě roztroušené lidické děti. ––– Peča ve svých letních novinových úvodnících několikrát připomene bratra Karla, jehož smrt jím stále proniká jako teskný osten. Vede s ním pomyslný rozhovor a o pár let později bude z Buchenwaldu v dopise domů psát o tom, jaká požehnaná skutečnost zanikla s Karlem — Ičkem — Ičínkem, na něhož dennodenně vzpomíná. A dotvrdí to několika básněmi, ve kterých hovoří o otevřené ráně, která „nechce zajizvit se, pořád se nezaceluje / a znovu, ustavičně znovu krvácí“. Nazve ji ztrátou, pohromou, temnou bědou, kterou si ve své hlavě nedovede srovnat, a vyčítá si, že „na mně, na tom starším, mělo být spíše z nás obou odtud odejít a ty, / ty jsi tu déle ještě zůstat měl!“.— ukázka z knihy