Duhový chodníček

Déšť zaťukal na okno, a tak ho Zuzanka pustila dál, byli už dávno dobří kamarádi. Proč ale tentokrát déšť zezelenal, když mu nabídla citronovou zmrzlinu? Daniel odjakživa obdivoval místního lva, se kterým si často povídal. Proč ale musel rozstřihat maminčino kožené sako a uříznout střapec ze své čepice, aby měl lev zase radost? A proč nás paní spisovatelka vybízí k tomu, abychom si zalezli do břicha velryby?

Pohádkové povídky pro dětské i dospělé čtenáře vybízejí ke společnému čtení a ukazují, jak se na svět kolem nás můžeme dívat, i když třeba vládne nepohoda: a jako když po dešti vykoukne sluníčko a objeví se duha, přemostí se různé trable i na chodníčcích našeho života.

Recenze

„Duhový chodníček je krásná dětská kniha, která dobře vyvažuje zábavu a poučení, takže se dětem může dostat obojího. Příběhy jsou kratší a ilustrace laděné spíš do staršího než moderního stylu. Doporučila bych ji dětem, které již čtou samy, za dohledu starších čtenářů, aby jim případně mohli pomoct s porozuměním. Kniha ukazuje ty nejobyčejnější věci a situace v pestrém světle, umožňuje nadhled a rozhodně podporuje fantasii dětí. Ty potom mohou v předmětech spatřovat jiskru a samy vytvářet vlastní příběhy. Mně se na Duhovém chodníčku líbilo, že to děti od čtení neodradí díky délce jednotlivých příběhů a také to, že příběhy nebyly úplně podivné – to občas u dětských knih spatřuji a říkám si, zda všechna ta moudrost nebaví hlavně rodiče s tím, že děti naopak tápou, ačkoliv je to literatura určená jim. Proto mi tento titul od Zuzany Špůrové jistě zůstane v paměti a autorka v mém hledáčku.“ – @sol.cte

„Těší vás, když na obloze vidíte duhu? Tak je tahle knížka přesně pro vás. Zuzana Špůrová s milým humorem (kdybych neseděla při čtení ve vlaku, směju se nahlas) vypráví sedm příběhů vycházejících z dětské superschopnosti dávat život věcem kolem sebe – ať už je to Déšť nebo pečeť na vysokoškolském diplomu. Příběhy navíc doplňují moudré pointy plné lásky a dobra – a kdo není proti, může si do nich dosadit Boha. Ten ostatně hraje hlavní roli v převyprávěném příběhu o Jonášovi, nebo je důležitý v příběhu o Danielovi, lvovi, Ježíškovi a premonstrátovi Norbertovi. Jde ovšem o velmi přirozenou formu a Boží přítomnost a všemohoucnost pohladí na duši (a vede k zamyšlení, zda člověk o něco nepřichází, pokud s Bohem nepočítá, takže je knížka ideální adventní nebo vánoční čtení). Co mě velmi potěšilo, je taky to, že se autorka nebojí používat slova, kterým děti možná nerozumí (premonstráti, glóbus, gaudeamus), ale přirozeně a lidsky jim jejich význam vysvětluje, na nic si nehraje a kamarádsky dětem otevírá svět dospělých. A co jednotlivé příběhy spojuje? Důležitost radosti, lásky, odpuštění, koukání se vzhůru – a to právě i v momentech, které se na první pohled mohou zdát bolavé, smutné, těžké nebo plné ztrát. Protože Déšť může být kamarád (co má rád citronovou zmrzlinu) a za každým mrakem se skrývá duha. Zkrátka a dobře: předvánoční pohlazení na duši jako dělané! Četla jsem ho se sněhem a deštěm za oknem a přála si, abych v tomto něžném knižním světě mohla zůstat ještě o něco déle – v křehkých ilustracích Nanako Ishidy by to totiž šlo velmi snadno. P. S.: Pokud jste z Prahy, budou pro vás lokace z příběhů třeba i inspirací k procházce!“ – @levuruku

Recenze na webu Pozitivní zprávy.