Eliška rebelka — Pavlína Jurková

„Jmenuju se Eliška a chodím do druhé třídy. Včera jsme ve škole dostali za úkol napsat slohovou práci na téma Můj domácí mazlíček. Já jediná ze všech nenapsala ani čárku.“ Všichni ostatní mají alespoň křečka nebo rybičky — a z toho vyroste celý příběh.

Vyprávěno dítětem

Kniha běží v první osobě a to je u čtení pro druháky rozhodnutí, které funguje: Eliška mluví jazykem, jaký dítě samo používá, takže se s ní ztotožní bez námahy. Zároveň dostane prostor ta část, kterou dospělí obvykle nevidí — jak dítě samo hodnotí, co se od něj čeká.

Rodičovský pohled na okraji

„Vždycky byla tvrdohlavá, to přece víme,“ uklidňuje tatínek maminku. „To jo, ale teď je to jiné. Od té doby, co se kamarádí s těmi dvojčaty, se chová jako… nějaká rebelka!“ Jurková tím do knihy vpouští dvě verze téže dívky — vlastní a rodičovskou — a nechává čtenáře vybrat, která je blíž.