Etiketa

Všichni ve svém každodenním životě používáme etiketu, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Můžete to nazvat dobrými mravy, tradicí nebo kulturou, ale naše společenské chování se vždy řídí zásadami etikety. Abychom mohli úspěšně komunikovat s ostatními lidmi a užívat si naplňujících vztahů, musíme splnit určitá očekávání. Prezentujeme se jako kooperativní a možná i „milí“, abychom si získali spolupráci a důvěru těch, se kterými sdílíme komunitu, sousedství nebo domov. Jak se vyvíjí náš svět – spolu s kulturou a tradicemi – mění se i naše společenská očekávání, a tedy i naše způsoby chování. Některé staletí staré zásady stále platí a některé ne. Bezpochyby se směrnice a kodexy společenského chování ve stále se vyvíjející „moderní“ době mění. Při pohledu na historii etikety můžeme předpokládat, že mnoho pravidel etikety se vyvinulo jako výsledek požadavku na osobní bezpečnost a respekt. Během primitivních věků, jak rostl počet lidí, kteří spolu žijí – možná spolu sdíleli jeskyni – rozvíjeli očekávání chování, aby spolu vycházeli mírumilovně. Pochopili, že jeden druhého potřebují k přežití. Když byli spojeni, měli větší šanci chránit se před nepřáteli a útočníky, ať už lidmi nebo zvířaty. Prvotní lidé si uvědomili tenkou hranici mezi životem na základě přirozených impulsů a s potřebou pěstovat spolupráci. Tehdy, stejně jako dnes, zjednodušovaly dobré vychování a etiketa chod věcí. Historie nám ale také ukazuje, jak tekutá jsou pravidla etikety. Měnící se doba přináší měnící se pravidla. Od druhé světové války došlo k mnoha významným změnám. Rostoucí počet žen, pracujících mimo své domovy, volá po rovnosti na pracovišti a i téměř o století později jsou tyto změny nadále výzvou pro profesní, osobní a rodinný život. Společné stolování a rodinná jídla se stala neformálnějšími, což snižuje poptávku po jemném porcelánu, křišťálu a stříbře. A kancelářské, pracovní dresscody se postupně vyvinuly v mnohem neformálnější oblečení než v předchozích desetiletích.