Faustův dům a díra do stropu

Dějiny zdaleka nejsou jen akademická historie, vysušené kostřičky letopočtů a dat, ale také ústní tradice pověstí, mýtů a legend, během staletí předávaná přes pokolení, a přitom stále vylepšovaná vyprávěním. 

Na rohu Karlova náměstí a Vyšehradské ulice na Novém Městě pražském stojí původně gotický, nyní barokně i klasicistně přestavěný Faustův dům, zvaný též Mladotovský palác. Je to nejen půvabná architektonická památka, ale především místo odedávna spojené se záhadnem a věcmi nadpřirozenými. Mezi jeho majiteli se totiž vystřídala řada skutečných i vybájených osobností, které se zabývaly tajnými vědami: od knížete a vášnivého alchymisty Václava II. Opavského, přes legendárního doktora nigromantie Johanna Fausta, anglického špióna a mága na dvoře císaře Rudolfa II. Edwarda Kelleyho, tvůrce antropomorfních automatů Josefa Mladoty ze Solopysk, až po nacistického okultistu SS-Obersturmbannführera Hassa von Stolzweg na konci druhé světové války.

Kniha vypráví mladým čtenářům pětici krátkých pověstí, spojených místem Faustova domu do překvapivých souvislostí, a to způsobem, v němž se snoubí zábava s poučením.

Rozhovor s autorem a ilustrátorkou najdete na našem blogu.

Recenze:

„Knížka je nejen zábavná a poučná, ale taky nenápadně mravokárná: chamtivost škodí zdraví, zlo se krutě nevyplácí a převratný vynález může přinést víc zkázy než užitku. Některé věci mezi nebem a zemí je prostě lepší nechat být. Anebo si s nimi nanejvýš pohrávat ve vlastní fantazii. Realitě pomáhá trochou literární magie. Ovšem snadno uvěřitelné: politika, náboženství, bažení po moci jakéhokoli druhu. Stančíkovy faustovské legendy jsou ideálním čtením v jakémkoli věku,“ píše Radim Kopáč v recenzi na iDnes.cz.

Magie jednoho pražského domu. Recenze na webu VašeLiteratura.cz

„Jednotlivé pověsti jsou uvedeny celostránkovou ilustrací Galiny Miklínové, jež se proslavila zejména obrazovým doprovodem prvního českého vydání Harryho Pottera. Ilustrace značně podtrhují ne příliš veselou atmosféru jednotlivých textů, jsou tmavé, ponuré a domnívám se, že by dětem mohly přijít děsivé. Pro mě jako čtenářku vychovanou v době největší slávy knih s britským čarodějem s jizvou na čele je to ale milá nostalgická vzpomínka,“ píše Nikola Sedmáková v recenzi pro web Dobrý zprávy.