Fotograf - 47 Make Voices Be Heard

Jeho motivací je dát prostor hlasům ponejvíce z východní části starého kontinentu, které bývají i z naší osobní zkušenosti spíše oslyšeny. A to na mnoha rovinách, ať už v rámci evropského či světového uměleckého provozu, tak pravděpodobně i ve společenskovědních debatách na téma dekolonizace, které jsou tak klíčové pro pochopení nejen minulosti, ale zejména důsledků, jež dodnes zakoušíme. Jaký je nezápadní pohled na dění ve střední a východní Evropě a ve střední Asii? Jak se může promítat postkoloniální kritické myšlení na tuto oblast, ať už z vnějšího pohledu, tak z nepoměrně více opomíjeného pohledu zevnitř? V posledních deseti letech se postkoloniální myšlení šířilo také zeměmi starého kontinentu. Každý stát reaguje jinak, na základě své vlastní historie. Snažíme se o redefinici vlastní historie a hlavního narativu, který jsme si složitě pěstovali po dlouhé dekády. Stejně jako útlak, vykořisťování, segregaci a strach. Nakonec jsme to zase jen my (autorky textu), kdo má privilegium dávat hlas a být slyšen. Opusťme tedy ušlechtilou myšlenku darovat hlas všem! Přestaňme na chvilku uvažovat jako ti osvícení, kteří mají právo selektovat. Zastavme se a naučme se poslouchat hlasy těch, které jsme neslyšeli