Hannibal před branami – Kartágo proti Římu 218–202 př. n. l.

Už od časů antických historiků byly o Hannibalovi napsány stovky životopisných a vojenskohistorických knih. Jeho životní osudy a vojevůdcovské schopnosti však inspirují historiky i spisovatele k novým a novým dílům nahlížejícím z nejrůznějších úhlů známá fakta a hledající odpovědi na nezodpovězené otázky. Vojenský historik Richter se k nim přiřadil beletrizujícím literárně faktografickým zpracováním Hanibalovy životní dráhy na pozadí barvitého vylíčení dějinného dramatu, jakým bezpochyby byla „Druhá punská válka“, která se stala počátkem pádu mocného Kartága v jeho urputném zápase o světovládu s antickým Římem. Hannibal je hodnocen jako jeden z největších vojenských géniů všech dob. Bývá označován jako „otec strategie“ a dokonce i Římané, Hannibalovi osudoví nepřátelé, přijali řadu jím uplatňovaných taktických prvků.Autor knihy se snaží překonat jednostrannou tendenčnost původních římských pramenů a pokouší se i o zodpovězení některých otázek, například proč Hannibal nedovršil své grandiózní vítězství u Kann pochodem na Řím. Přes rozsáhlou beletrizaci je kniha literaturou plně respektující historická fakta a důraz klade na způsob, jakým dokázal slavný kartaginský vojevůdce řešit zdánlivě bezvýchodné válečné situace a dosahovat vítězství i za nepříznivých okolností. Jedním z jeho nejznámějších činů byl pochod jeho armády přes Pyreneje a Alpy do severní Itálie, kde poté rozdrtil několik římských armád v sérii bitev, z nichž nejslavnější jsou vítězství u Trasimenského jezera a zejména v bitvě u Kann. Hanibal potom dalších více než deset let pokračoval ve válce v Itálii, přičemž neprohrál jediné větší střetnutí, nicméně nebyl schopen dosáhnout vítězného završení konfliktu. Po vylodění římských legií v severní Africe se proto musel vrátit do Kartága, kde nakonec podlehl římskému generálovi Scipionu Africanovi v bitvě u Zammy a byl donucen odejít z Kartaga do vyhnanství…