Historie překladatele – Cesty skandinávských literatur do češtiny (1890–1950)

Historie překladatele mapuje vývoj postavení překladatelů ze skandinávských jazyků do češtiny v letech 1890–1950, v němž se promítají bouřlivé kulturní i politické proměny na evropské scéně tohoto období. Překladatel zde není pouze anonymní postavou, převádějící text z jednoho jazyka do druhého, nýbrž je zkoumána celá šíře jeho kulturního působení, od vlivu na proces výběru, překladu a vydání knihy až po budování rozsáhlých kontaktů s cizinou a roli v diplomacii. Základní badatelská otázka zní: Jak se postavení překladatele a jeho role v procesu překladu vyvíjely v čase a proč zrovna takovým způsobem? Odpověď autor nalézá heuristickou metodou především skrze analýzu korespondence významných aktérů procesu překladu, mj. Huga Kosterky či Emila Waltera, a uvedení jejich práce do širšího historického kontextu. Ondřej Vimr (nar. 1978) absolvoval nordistiku a překladatelství na Filozofické fakultě UK. Překládá z norštiny a angličtiny a působí jako externí vyučující v Ústavu translatologie FF UK. Mimo jiné přeložil Dřevaři (Roy Jacobsen), Latourův Katalog, aneb, Komorník markýze de Sade (Nikolaj Frobenius), Malá filosofie nudy (Lars Fr. H. Svendsen), Mámení (Jon Fosse), Ostych a důstojnost (Dag Solstad), Jedenáctý román, kniha osmnáct (Dag Solstad), Ráno a večer (Jon Fosse). Dlouhodobě se zabývá historií překladů skandinávské literatury do češtiny.