Hororová čítanka

Texty Hororové čítanky se snaží propojit autentickou kulturu dětí s artificiální kulturou pro děti. Převyprávěné lidové horory se tu mísí s autorskými příběhy, které svou strukturu přizpůsobily dětskému čtenáři. Celkové vyznění je lehce parodující, neboť hrůza se tu mísí s humorem, což výborně vystihují děsivé a zároveň groteskní ilustrace Jaromíra Plachého. Pro děti, které po strašidelných příbězích v určitém věku doslova dychtí, to bude první seznámení s černým humorem par excellence. Jak říká folklorista Petr Janeček: „Dětské strašidelné příběhy plní důležité psychologické a společenské funkce, z nichž kolektivní zvykání si na pocity strachu, společně sdílená zábava a s ní spojená socializace jsou ty nejvýznamnější.

• Recenze na webu Pražský patriot (29.12. 2019)
  
• Recenze v Lidových novinách (21.12. 2019)
• Recenze na webu iLiteratura.cz (2.4.2020)

Recenze v Týdeníku Rozhlas: Vražďáky a drasťáky – na tryskáči!

Osvědčený tandem Jan Nejedlý (1971; slovo) a Jaromír Plachý (1986; obraz) je tady s novinkou! Vlastně hned s dvojicí novinek: jednou knihou, jednou knížkou. Vydaných ale pod stejnou hlavičkou: pražského nakladatelství Meander. Nejdřív Tři naháči na tryskáči, další přírůstek v řadě Repolelo, určené nečtenářům mezi druhým až čtvrtým rokem života. Knížka, kde barevná vizualita jasně vítězí, jen zvolna a nesměle provázena zábavnými osmi-, šesti- anebo čtyřveršími, případně prvním rýmováním typu „Mireček / syreček“ nebo „Hamišánky / papišánky“. Víc než Jan Nejedlý tady píše obecná zkušenost, folklor, lyrické oblázky omleté v prudkém řečovém proudu dekád, možná i (půl)století. A funguje to samozřejmě nejen na mimina, ale taky na jejich rodiče; tedy pokud to symbolické dítě v sobě už projednou z nějakého pragmatického důvodu nezapíchli.

Pokud zapíchli, tak si asi neužijí ani druhou z anoncovaných novinek, sbírku, kterou nešlo nazvat návodněji: Hororová čítanka. Autorská dvojka Nejedlý–Plachý tady míří věkově výš, zhruba na osmi- až dvanáctileté. Prostě na tu širokou grupu, co ráda jezdí v létě na tábor a v zimě na hory, a večer, pod rouškou tmy, si její členové u dohasínajícího táboráku nebo ve vyhřátém pokojíku vykládají všelijaké ty děsivky, horoříčky, lekačky, krváky, bafáky, vražďáky a drasťáky. V drtivé většině opět s kořenem hluboko vrostlým do moderních urban legends, městského folkloru, který v domácích podmínkách představili širokému publiku třeba Petr Janeček nebo Adam Votruba. Nejedlý čerpá jistě i od nich, ale jeho neposedný tvůrčí naturel se s „překrady“ nespokojí; šperkuje je, rámuje a špikuje zábavnými průpovídkami vypravěče atd. Ale hlavně: v praxi i v teorii, tedy v úběžníku všech těch vyprávění, říká jedno jediné: Pokud nějaké strachy, pak vždycky ruku v ruce se srandou. Strachy ve fikčním světě tím dostanou kvalitu navíc – a ty ve světě reálném zmizí. To se hodí, ať je čtenáři šest anebo šestašedesát.

 Radim Kopáč, Autor je literární a výtvarný kritik.