Když nespím – básnická sbírka Ireny Topinkové

„Za krkem mi funí rozevřená tlama hladové deprese.“ Verš z básně Zeď prozradí o téhle sbírce víc než jakákoli anotace: Irena Topinková píše bez ozdob, v přímé řeči těla a strachu, a obrannou zeď si staví ze vzpomínek, tónů houslí a květů kaštanů.

Okruhy, kolem kterých se básně točí

• vášně a konflikty mezilidských vztahů
• vztah k přírodě
• napětí současného světa
• psychické potíže a jejich mrazivý dotek

Souboj popsaný ve Zdi má fyzické obrysy: jednou má převahu autorka, jednou bestie, a bez opory druhého člověka se vyhrát nedá. Právě tahle přiznaná bezmoc dává sbírce věrohodnost, kterou anotační slovo „rozervanost“ samo o sobě neunese.

Texty doprovázejí ilustrace, které s básněmi tvoří jeden celek — kniha není jen soubor veršů k přečtení, ale i věc k prohlížení.