Když padaly hvězdy – Jan Kucin

Původní česká fantasy o světě, z něhož zmizela magie  Před šesti sty lety se lidé vzepřeli bezohledné tyranii prastarých mágů a rozpoutali válku, po níž nenávratně zmizela ze světa kouzelná moc. Teď se však zdá, že se magie vrací, a nikdo netuší, co všechno se může navrátit spolu s ní.  Erik je synem nejbohatšího šlechtice Elisianského království. Jeho bezpečný a poklidný život, soustředěný na studia a knihy, se však ze dne na den zcela změní. S dávným otcovým přítelem, legendárním stárnoucím pirátem Solomonem Hejkem, se Erik vydává na výpravu za tajemným magickým stromem. Cesta je zavede do pustých lesů Vrbenské vrchoviny, kterou obývají záhadní Lovci a kde se stíny minulosti noří do stále temnějších hlubin.  Mezitím se Erikův otec a starší bratr Dorian potýkají se zkaženým zločineckým podsvětím. I oni jsou však vystaveni podivným úkazům, jež naznačují příchod nové, neklidné a nebezpečné doby.  ––– Kerin na sebe vzal břímě temnoty, které nikdo jiný z Lovců nechtěl nést. Se šířící se temnotou se snažil bojovat i nyní. Kráčel opatrně a neslyšně lesem. Luk nachystaný, se založeným šípem. Našlapoval tak lehce, že nepraskla ani jediná větvička. Vládlo neobvyklé ticho. Věděl proč. Stopoval šelmu. Pokoušel se ji najít už několik měsíců. Chtěl zjistit, kdo nebo co má na svědomí všechna ta ohavná úmrtí, která se stala pravidelnou součástí divočiny. S ničím takovým se dosud nesetkal. Nejprve si myslel, že je to dílo nějakého šíleného zvířete, pravděpodobně nemocného, co zabíjí pro radost či z bolesti. Nedávno mu však myslí projela vlna pochopení. Kerinovi se ten obraz před očima objevil jako hora zničehonic se nořící z ranní mlhy. Ještě ten den se rozloučil s Devou a vydal se na výpravu. Věděl, že se nevrátí, dokud nezjistí, zda má pravdu.  — ukázka z knihy