Kód života

Nemusí se vám to líbit, ale je to fakt: čím starší jste, tím víc se podobáte svým rodičům. Zděděné rozdíly v DNA totiž formují naši osobnost výrazněji než všechny vlivy prostředí a výchovy dohromady. Převratné genetické objevy zásadně mění náš pohled na to, co jsme vlastně schopni na lidském charakteru a schopnostech změnit. Robert Plomin se genetickému výzkumu věnuje většinu života. Ale teprve nedávno se svým týmem zveřejnil výstupy třicetileté studie dvojčat, sourozenců a adoptovaných dětí. Výsledkem je kniha Kód života, v níž vysvětluje zákony behaviorální genetiky i společenský dopad mnohdy provokativních výsledků tohoto výzkumu. Plomin dokazuje, že genetika představuje hlavní příčinu, proč se lidé liší v kognitivních schopnostech, a proto vybízí rodiče i školy k větší toleranci rozdílů mezi dětmi. Nevyhýbá se ani etickým otázkám analýzy genomu embryí a na rozboru vlastní DNA ukazuje, jak se k získaným výsledkům konstruktivně postavit. V knize se dozvíte proč vytrvalost, síla pozitivního myšlení nebo deset tisíc hodin tréninku nezmění váš život natolik, jak se tvrdí že genetickými dispozicemi měníme své okolí, takže čistý vliv prostředí je výrazně menší, než jsme si mysleli proč není výběr školy či rodičovského přístupu hlavním faktorem studijních výsledků proč je zbytečné vinit se za pár kil navíc, náchylnost k depresím či za pomalé učení že geny nejsou osud, ale přesto je dobré jít spíš s nimi než proti nim o úžasných perspektivách léčby navržené na míru konkrétnímu genotypu a o nových možnostech prevence proč jsou liché obavy, že se budoucnost lidstva zvrhne v rozdělení do genetických kast