Kokoschkinova cesta (Hans Joachim Schädlich)

V Petrohradě roku 1918 zavraždili bolševici jeho otce, ministra Kerenského vlády. Fjodor Kokoschkin s matkou uprchl do Evropy – a o sedmaosmdesát let později se do téhož města vrací.

Trasa jedné cesty

V srpnu 2005 podniká pětadevadesátiletý bostonský emeritní profesor botaniky cestu do Prahy, Berlína a Petrohradu, provázen mladším pražským přítelem Hlaváčkem. Není to turistický podnik: je to setkání s vlastní minulostí i s minulostí kontinentu, kterou má vepsanou v životopise – od roku 1922 žil v Berlíně, 1933 utekl před Hitlerem do Prahy, 1934 se usadil v USA.

Srpen, který se opakuje

Prahu znovu navštívil až v srpnu 1968 – a těsně před 21. srpnem se náhle rozhodl odjet do Vídně. Datum se v knize vrací jako motiv: Kokoschkin má opakovaně schopnost odejít včas, a přesně to je na jeho osudu nejtíživější.

Rusko jako gravitační střed

Rusko je v knize nejen osobní zkušeností a problémem, ale především věčným kulturním a geopolitickým problémem pro Evropu i ostatní svět. V Petrohradě Kokoschkin vydrží dva dny; pokus o smíření s minulostí – nebo přítomností? – ruského světa se nezdaří.

Druhá vrstva vyprávění

Historické linie prokládá pět kapitol ze zpáteční plavby z Evropy do USA. S ironickým odstupem v nich probíhají rozhovory a částečně i osudy pasažérů obří luxusní výletní lodi – kontrast, který dějinnou tíhu nezlehčuje, ale zvýrazňuje.