Krajina zloby – Stanislav Dvořák

Podzim 1944, protektorátní Plzeň. Od secesní budovy vlakového nádraží se odlepí gestapem vypravený vlak a tiše vpluje do noční krajiny. Tou větou kniha začíná a je z ní zřejmé, jakou má polohu: film noir převedený do češtiny a do okupace.

Tři muži

• zamilovaný truhlář
• zkrachovalý boxer ve službách gestapa
• jednooký vrátný

Žádný z nich není hrdina v obvyklém smyslu — a právě to je téma. Autor mluví o časech, kdy bylo obtížné chovat se správně, a nechává postavy manévrovat v prostoru, kde správné rozhodnutí neexistuje.

Plzeň jako postava

Dvořák prokládá děj konkrétními místy a jmény: Gabčík s Kubišem tančí v podniku Tivoli na borském předměstí, Vlasta Burian vystupuje v Biu Elektra a na sále plzeňského domu Peklo se mísí pot boxerů s odérem prostitutek a tabákem pasáků. Kulisa tím přestává být kulisou — město je v knize stejně živé jako postavy.

Vydalo nakladatelství Kontrast, sám autor text označuje za novelu true noir.