Lutyňské tango (Otylia Tobola)

Lutyňské tango je podle autorky tanec, na který jen tak nezapomenete: sibiřské mrazy, pouštní vedra, zaoceánské lodě, žraloci – ale hlavně příběhy hrdinství a malosti, odvahy a zbabělosti, krutosti a citu.

O jakou oblast jde

O českou část Těšínského Slezska, polsky zvanou Zaolzie, česky Zaolší. Válečné osudy jejích lidí jsou v knize označené za těžko uvěřitelné – a území, které si Polsko a Československo v roce 1938 vzájemně upíralo, je k tomu důvod.

Z čeho autorka vychází

Z rozhovorů s přeživšími pamětníky, jejich blízkými, přáteli a známými. Beletrizovaná reportáž tedy stojí na svědectvích, ne na archivu – což jí podle vydavatele dodává naléhavost a aktuálnost.

Čím kniha končí

Větou „Doba je vždycky taková, jací jsou lidé…“, která nutí k zamyšlení a sebereflexi – i s ohledem na mrazivé paralely se současností, jichž si všímavý čtenář všimne.

Co ke knize patří

Do češtiny ji přeložil Jan Faber, doprovází ji bohatá obrazová příloha a zasvěcený úvod Mečislava Boráka, předního českého historika zabývajícího se Zaolším.