Malý dům – Kjóko Nakadžimová

Vypravěči jsou vlastně dva a jeden tomu druhému nevěří. Taki píše ve svých téměř devadesáti letech vzpomínky na službu v domácnosti pana Hiraie; její prasynovec je čte a zpochybňuje.

Na jaře 1930 šla dvanáctiletá Taki jako většina chudých venkovských dívek do služby. Malý dům na předměstí Tokia jí zůstal v paměti jako světlé místo — optimistická třicátá léta, každodenní zvyky maloburžoazní rodiny, jasně dané společenské vztahy. Text ale postupuje k tomu, co se za tou nostalgií skrývá: k sílícímu nacionalismu, válce a devastaci po kapitulaci Japonska v roce 1945.

Trpké tajemství své pratety odhalí prasynovec až po její smrti, když vypátrá, co se s rodinou Hiraiů skutečně stalo. Právě dvojí pohled na tytéž události dělá z knihy víc než dobovou fresku — vzpomínka je tu materiál, se kterým se dá manipulovat, ať už úmyslně, nebo z laskavosti k sobě samé.

Román vyšel v roce 2010 a téhož roku obdržel prestižní cenu Naoki. Přeložen byl do angličtiny, čínštiny, francouzštiny a korejštiny, v roce 2014 se dočkal filmové adaptace. České vydání připravilo Argo.