Mezipřistání

Podmanivé prózy z Gruzie. Šedé, rozpadající se panelákové sídliště na periferii gruzínského hlavního města Tbilisi. Osamělý vypravěč, který po večerech vyučuje češtinu na univerzitě. V dalším ze svých dobrovolných exilů, v dalším nesrozumitelném světě. Utíká do hor, k moři; do jiných cizin, do vzpomínek. A čím dál tím častěji i na místa, kde kdysi žil a odkud uprchl: na Moravu, do Čech. Při svém bloudění potkává lidi, v jejichž osudech — ač na první pohled zcela odlišných — se zrcadlí jeho vlastní nejistoty, traumata, velké tužby a drobné radosti. Za svůj debut Pálenka získal Matěj Hořava před několika lety Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Prózy z Banátu tehdy uhranuly čtenáře, kteří od literatury očekávají víc než jen oddych. Pálenka je jednou z těch vzácných knih, o nichž se říká, že mají duši. Tato duše se nyní přerodila do Mezipřistání. Poetický Banát nahradila Gruzie plná kontrastů, širokodechý Dunaj se vlil do Černého moře, ale vypravěčovo vidění světa a schopnost zachytit střídu dní zůstaly nezměněny; naopak jako by se ještě zpřesnily. Mezipřistání představuje knihu, jaká se neobjevuje každý rok. Nikdo v současné české literatuře nepíše tak poetickou, rytmickou a obraznou prózu jako Matěj Hořava. Nestává se mi často, abych se cítil vysloveně poctěný, že mohu nějakému rukopisu posloužit redakcí. —Jan Němec, redaktor knihy