Můj rok 1951

Rok 1951 patří k těm, které opravdu nemají dobrou pověst. Politické procesy jsou v plném proudu a dochází i na čelné představitele Komunistické strany Československa. Revoluce požírá své děti. Ani za oceánem není situace dvakrát idylická – senátor McCarthy hledá špiony a agenty kde se dá, a pouhých šest let po nejničivější válce v dějinách je svět opět na pokraji ozbrojeného konfliktu. Jenže, jak už to bývá, nic není černobílé. I v těch nejtěžších dobách se naštěstí lidé potkávali, zamilovávali a přiváděli na svět další pokolení. A nejinak tomu bylo i v roce 1951 – desetitisíce z nás mají ve svém rodném listě uvedeno toto datum – datum, kdy přišli na svět, aby ho poznávali, měnili a radovali se z něj. A i v tomto roce vzniká spousta pozitivního. V Praze je otevřena první protialkoholní záchytná stanice. Koncept profesora Skály později kopírují po celém světě. Emil Zátopek láme rekordy a doktoři si marně lámou hlavu, kde se v tom drobném chlapíkovi berou tak neuvěřitelné schopnosti. V Praze na Vítkově je otevřen Národní památník a do prodeje jde nové koření Vitana. Řada věcí se mění. Jsou zrušeny zastavárny. Ve školách je zavedena žákovská knížka a v činžovních domech se objevují domovní důvěrníci. Objevují se nová slova a jiná zase mizí – třeba starosta, hejtman nebo nezaměstnanost. V Tennessee vzniká první rokenrolová nahrávka a Jan Werich natáčí slavný „dvojfilm“ Císařův pekař a pekařův císař. Zavzpomínejme tedy spolu na rok, kdy éterem zní píseň Zítra se bude tančit všude od Pavla Kohouta, ve švédském Lundu je poprvé představeno mléko v obalech Tetra Pak a v Koněprusích je objevena Vánoční jeskyně.