Můj rok 1961

Rok 1961 je v první řadě rokem velkých příběhů. Je to rok, kdy člověk poprvé vzlétl do vesmíru, ale také rok, kdy Berlín, Evropu i celý svět rozdělila zeď. První rok „šedesátek“ jako by svou ambivalentností předznamenával celé nadcházející desetiletí – desetiletí velkých nadějí i hlubokých zklamání. Hlavní jsou ale ty naděje. Svět se dívá dopředu, válečné i poválečné útrapy jsou zapomenuty a lidé věří, že navzdory mnoha problémům už bude jenom lépe. I na naší straně železné opony je o poznání víc optimismu. Zkracuje se pracovní doba, stavějí se nové školy, obchody nabízejí pestřejší sortiment, ale nejvíc je uvolnění znát v oblasti kultury. Vnučky se od babiček znovu učí moderní charleston, Karel Zeman natáčí film Baron Prášil – snímek až po okraj naplněný neuvěřitelnými nápady a triky – a na scénu populární hudby razantně vstupují Waldemar Matuška s Evou Pilarovou coby první představitelé generace, která ovládne československou pop-music na několik dalších desetiletí. Nová generace přebírá otěže i ve světové kultuře. Pravda, na první koncert The Beatles v Cavern Clubu dorazí jen osmnáct diváků, ale legendární příběh už může začít. Na nádraží v britském Dartfordu se potkávají spolužáci Mick Jagger a Keith Richards a s překvapením zjišťují, že je oba baví rock. V USA poprvé vychází „americký Švejk“, slavná Hlava XXII od Josepha Hellera, a na plátna kin vtrhne muzikál West Side Story, který určí pravidla muzikálové tvorby pro celé generace umělců. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Otto Wichterle s pomocí stavebnice Merkur dokončil vývoj kontaktních čoček, kdy na území lidojedů zmizel dědic rodiny Rockefellerů a počet obyvatel Země dosáhl tří miliard.