Můj rok 1964 – Martina Rybičková

Rok 1964 se nese v atmosféře pokračujícího politického uvolňování. Některé věci se ovšem nemění: hromadná doprava je stále přecpaná, vlaky jezdí se zpožděními, oprava pračky zabere několik měsíců a stavby se táhnou léta. Ale zároveň se můžeme těšit i na spoustu novinek, objevů a sportovních úspěchů. Na začátku roku se československým hokejistům na zimní olympiádě v Innsbrucku, která se koná i přes nepřízeň počasí a nedostatek sněhu, podaří získat bronz. Krátce nato se koná mistrovství světa v krasobruslení, kde vítězí sourozenci Romanovi. V říjnu se pak pořádají letní olympijské hry v Tokiu a zde září Věra Čáslavská, jež získává rovnou tři zlaté medaile. Ani v oblasti kultury se u nás nezahálí a vznikají filmy, které si naleznou v televizi své místo až do dnešních dnů. Jde například o první český muzikál Starci na chmelu, Kdyby tisíc klarinetů nebo nestárnoucí snímek Limonádový Joe. Politické uvolnění je znát i v této oblasti, protože nemálo filmů, které se v tomto roce natočí, končí o pár let později v trezoru. V úplně nové továrně v Mladé Boleslavi se začíná vyrábět embéčko, jeden z nejúspěšnějších automobilů v naší historii. Spojené státy se aktivně zapojují do války ve Vietnamu, lidstvo se stále pokouší dobýt vesmír, pořizují se fotografie Měsíce a vypouštějí se družice letící k Marsu. V Československu se nasazují první sálové počítače. A tak se pojďme projít rokem, kdy se zkoušejí semafory pro chodce s panáčky, oslavuje se čtyřsté výročí narození Williama Shakespeara a ve světě se začínají nosit minisukně.