Můj rok 1965

Vítejte v roce 1965. Čekají nás velké změny. Mluví se o nich stejně tak v Kremlu jako v Bílém domě. Problémů se nahromadilo příliš mnoho. Už se to nedá odkládat. Jinak je to ale rok filmů jako Báječní muži na létajících strojích nebo Muž z Hongkongu, rok nezaměnitelných písní jako Yesterday, Satisfaction či Hvězda na vrbě... Dívky nosí minisukně, hoši experimentují s délkou vlasů – a tisíce mladých Američanů čekají povolávací rozkazy do Vietnamu. Československo má postavit na nohy Šikova hospodářská reforma. Nikdo neví, co bude, ale převládá optimismus. Za velkého nadšení proběhne spartakiáda. V soutěži Zlatý slavík zvítězí Karel Gott a Eva Pilarová. V Praze koncertuje Louis Armstrong. V kinech se hraje Perný den, premiéru má Vinnetou... Je co číst. Vznikají nová divadla i galerie. V televizi se začíná vysílat Večerníček. V obchodech je více zboží. I cestování je snadnější. Ale je to právě kultura, která dává lidem pocit jistoty, že teď už všechno bude dobré. Filmy jako Podskalského Bílá paní, Formanovy Lásky jedné plavovlásky nebo Obchod na korze režisérů Kadára a Klose, filmy „nové vlny“... Konečně pravda. Že to pro někoho vyznívá „protistátně“, je už tak nějak v logice věci. Třetina obyvatel Československa se narodila po válce. Těm to všechno připadá samozřejmé. Ti starší kroutí hlavami. Návrat k normálnosti? No, kéž by to vydrželo...