Můj zrádce – Sorj Chalandon

Hlavním hrdinou i antihrdinou knihy Můj zrádce je Tyrone Meehan, jehož předobrazem byl bojovník za irskou nezávislost Denis Donaldson, zavražděný v roce 2006, necelý rok a půl poté, co se přiznal, že byl britským agentem. Příběh vypráví autorovo alter ego, pařížský houslař Antoine, irskými přáteli zvaný Tony. Antoine se nejprve náhodou, pak už úmyslně stává bezprostředním pozorovatelem i účastníkem krvavého boje Severních Irů za svobodu a možnost vládnout ve své zemi. Na vlastní kůži zažívá bídu irských obyvatel Belfastu, nespravedlnost, jíž dennodenně čelí. Zamiluje si Severní Irsko, zamiluje si uhelnými zplodinami a vlhkostí prosáklý Belfast, v němž byl vřele přijat muži i ženami, lidmi, kteří se rozhodli proti britskému útlaku bojovat tichým vzdorem i zbraněmi. Obzvlášť hluboké přátelství ho spojí s Tyronem, k němuž vzhlíží s narůstajícím obdivem, a nejen on. O to krutější je chvíle, kdy vyjde najevo Tyronova zrada. Ta z pohledu Antoina zpochybní nejen celý irský boj, který Antoine považoval za čistý, ale i jejich dlouholeté přátelství. A najednou odkrývá nový obsah slov, která k němu jeho zrádce pronesl: "Tohle není tvůj osud." Emotivní náboj Chalandonova vyprávění je strhujícím zážitkem, ať už Tyronův příběh popisuje Antoine, jenž se se zradou přítele, kterého hluboce ctil a miloval a jemuž bezvýhradně věřil, nesmírně těžko vyrovnává, nebo sám zrádce Tyrone v knize Návrat do Killybegs. Sorj Chalandon (* 16. 5. 1952) pracoval v letech 1973-2007 v deníku Libération a od roku 2009 působí v satirickém týdeníku Le Canard Enchaîné. Začínal jako karikaturista, později se staral o grafickou úpravu deníku a nakonec se stal novinářem. Zpočátku psal pro společenskou rubriku, postupně se však vypracoval na reportéra, šéfreportéra a nakonec na zástupce šéfredaktora. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konflikty: v Libanonu, v Íránu, v Iráku, v Somálsku, v Afghánistánu... V roce 1988 dostal za reportáže o Severním Irsku a o soudním procesu s "lyonským řezníkem" Klausem Barbiem cenu Alberta Londrese. V roce 2005 vydal Sorj Chalandon svůj první román Malý Bonzík (Le Petit Bonzi), o rok později Slib (Une promesse), za nějž získal cenu Médicis. Při psaní třetího románu Můj zrádce (Mon traître, 2008) se poprvé věnoval politickému tématu. Inspiroval se třiceti lety reportáží z Irska a ze Severního Irska a svým přátelstvím s Denisem Donaldsonem, bojovníkem IRA a šéfem její politické odnože, strany Sinn Féin. Denis se v prosinci 2005 přiznal, že republikánskou kauzu zradil. A protože šlo o příběh velice osobní, z novináře se v příběhu stal pařížský houslař a z Denise Donaldosna Tyron Meehan. Můj zrádce se dočkal i úspěšného divadelního zpracování. V knize Legenda o našich otcích (La Légende de nos peres, 2009) pátrá autor v individuální a kolektivní paměti po příbězích odporu z období druhé světové války. V literárním podzimu roku 2011 způsobil Chalandon velký rozruch románem Návrat do Killybegs (Retour a Killybegs), později ověnčeným Velkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhu Tyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce. V roce 2013 vydal autor román Čtvrtá zeď (Le quatrieme mur, česky vyjde v Argu), za nějž získal Goncourtovu cenu gymnazistů. Jeho zatím poslední román Povolání otce (Profession du pere) vyšel v srpnu 2015. Uhrančivá síla textů Sorje Chalandona vyvěrá nepochybně z toho, že autor do svých knih promítá bezprostřední zkušenosti z reportážních cest do neklidných koutů zeměkoule. Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.