Myslet v diktatuře korektnosti 2 (Roman Cardal)

Někteří z nás si ještě pamatují, jaká euforie u nás panovala v listopadových dnech roku 1989. Její trvání bylo docela dlouhé. Společenská situace se citelně proměnila, najednou se mohlo o člověku, politice, náboženství a celé řadě jiných témat mluvit způsobem, který byl v předlistopadové éře naprosto nemyslitelný. Jediný správný marxisticko-leninský světonázor bylo možné vystavit polemickým námitkám, beztrestně ho ignorovat či dokonce bez jakéhokoliv postihu zesměšňovat. S nadějí jsme hleděli do budoucnosti, o níž se někteří myslitelé vyjadřovali jako o nadcházející době post-ideologické. Uplynulo 30 let a vynucování jediného správného názoru, šikana odpůrců levicově-liberální ideologie a mediálně strážený monopol na „pravdu“ je opět na scéně. Stále více lidí si začíná uvědomovat, že se stali obětí kolosálního podvodu. Mnozí však nevidí, že jejich myšlení – ovlivněné levicově-liberálními schématy – v zásadě souzní s přesvědčením režisérů současného společenského a politického dění, které budí oprávněně jejich znechucení. Znovu se ukazuje, jak důležité je myšlenkově uniknout z ideologických pastí, které jsou maskovány vědecko-kritickou racionalitou a étosem nového humanismu. Je třeba začít kladením zpochybňujících otázek, které na oficiálním fóru již ani nemohou zaznít, protože jsou zakázané. Tento soubor dialogů vede své čtenáře do svobodnějších oblastí, v nichž pravda ještě není nahrazena politickou korektností a argumentace není umlčována nenávistným křikem lidskoprávních aktivistů.