Na vlnách sektu a nikotinu (Michal Sabó)

Zkombinujte Kerouacovo Na cestě s Bukowského opileckými povídkami, vyměňte Ameriku za Českou republiku a máte před sebou román Na vlnách sektu a nikotinu. Obrazně samozřejmě. Sledujeme v něm rovinu tří přátel. Maxe, Grimma a Cyrila. Za těmito přezdívkami jsou ukryté osudy tří mladých mužů, kteří už mají po krk zdejší maloměstské morálky a touhy jen po tom mít kariéru, spokojenou rodinu, zajištěnou budoucnost, a proto se vzbouří a jako tři mušketýři vejdou osobitým způsobem do světla, věrni Bretonovu citátu o tom, že se člověk musí bouřit, aby zůstal člověkem. Alkohol, drogy, ženy. Jejich zábava a radost ale je jen otázkou, jak dlouho tak člověk dokáže žít. Co svědomí? Morálka? Skrytá vlna odpovědnosti. Toť dilema. Někoho to srazí na dno a jiného naopak vynese do nebes.Na vlnách sektu a nikotinu vykresluje život na periferii. Periferii, kterou si aktéři zvolili sami, i když ani nemuseli. Doma měli všechno, ale přesto se toho vzdali, aby spadli na dno, kde je podle nich volnost a svoboda. S hrdiny zažíváme mnohdy až bizarní situace plné černého humoru, ale i závažné věci, nad kterými zůstává rozum stát. Kniha je psaná v rychlém tempu, takže člověka nutí nepřestávat číst, dokud se nedozví její poselství skryté v závěru. Filozofické? Možná, ale napsané takovou formou, že se mnohým lidem otevřou oči a uvědomí si, jestli je jejich život jen přežívání, anebo nikdy nekončící jízda. Otevřená zpověď zástupců jedné generace, o jejich bolestech a trápení a o tom, proč ji nikdy nikdo nepochopí. Jízda s tolika zvraty, že se mnohému čtenáři zamotá hlava.