Námořník – Maxmilián 1.: říše řízená jako loď, která má cíl

18. února 1853 je maďarským atentátníkem zavražděn mladý rakouský císař František Josef I. Na trůn je podle nástupnického práva povolán jeho mladší bratr Maxmilián, který slouží jako kapitán u námořnictva v Terstu. Maxmilián je bystrý, chytrý a již také zkušený světák, který procestoval kus Evropy, leccos prožil, je zvyklý jednat sám za sebe. Ve Vídni nemá žádné omezující vazby na bratrovu kamarilu neschopných patolízalů a rychle buduje svůj tajný kabinet, hledá schopné muže do posádky. Je tělem i duší námořník a říši řídí jako loď, která má cíl. Nastupuje právě na začátku Krymské války a musí obstát mezi mlýnskými kameny Ruska a Francie, později Pruska. Rakousko je ve špatné finanční situaci, jeho armáda je zaostalá, jeho národy jsou rozeštvány a rozjitřeny nedávnou revolucí, Svatá aliance se rozpadá a říše je považována za snadnou kořist. Udržet neutralitu však nestačí. Císař Ferdinand Maxmilián I. musí nabídnout něco jiného, než je dravý kapitalismus, liberalismus, socialismus či nacionalismus. Musí nabídnout vizi stability, která má perspektivu a je otevřená do budoucnosti. Jenže dějiny Evropy druhé poloviny 19. století pak budou poněkud jiné. A naše současnost také. Český čtenář dostává do rukou možná završující dílo Jana Drnka (*1960), pozoruhodného plzeňského autora alternativní i skutečné historie. Trilogie Maxmilián mapuje období našich dějin, o kterém nás ve škole mnoho nenaučili. Kromě napínavého čtení o jiné bitvě u Solferina či u Sadové, nabízí příběh druhorozeného, vizi, v níž se Evropa nevydává liberální či nacionalistickou cestou, ale cestou osvědčených civilizačních a absolutních hodnot. Drnek jasně ukazuje, že nejsme otroci předurčených dějin, že za dějiny neseme osobní zodpovědnost a také vinu. Nabízí dnešnímu rozpadajícímu se světu, kde všechno zklamalo, tu a tam nějaký ten staronový společenský konzervativní model a... Deklaraci závislosti.