Německá inspirace v díle Gérarda de Nerval

Německá inspirace v díle Gérarda de Nerval - Eva Blinková Pelánová

Německá inspirace v díle Gérarda de Nerval identifikuje intertextové zdroje vrcholných próz tohoto francouzského prozaika, básníka a překladatele druhé romantické generace.Analýza se soustřeďuje především na dvě povídky ze souboru Dcery ohně, Sylvii a Oktavii, na dva příběhy vložené do Cesty do Orientu a na Nervalovy poslední prózy, Aurelii a Pandoru. Monografie odhlíží od psychobiografického klíče a naopak se soustřeďuje na kulturní vklad německých textů, které Nerval znal - především díky knize O Německu od paní de Staël - a částečně také překládal. Vazbu na německou literaturu dokládá topika "spění k ideálu" a představa dvojího světa.V prvním případě je asi zásadní důvěrná znalost Goethova Fausta; dvojí svět odkazuje jednak k fantastické lidové inspiraci, jak se s ní Nerval setkal především v Bürgerově Lenoře, a k Hoffmannovým povídkám. Nerval - stejně jako němečtí romantikové - upřímně touží pojmout sebe i svět v univerzálním klíči. Pravou poezii pro něj zakládá náboženské cítění. "Cesta do hlubin snu" znamená nemožnost rezignovat na metafyzický rámec.Na rozdíl od některých německých romantiků je Nerval ovšem neschopen přijmout nějaké z již existujících vyznání a jeho vize světa nakonec přináší zprávu o osamění, metafyzickém exilu bez Boha a bez přítele. Nervalovy vrcholné prózy zabydlují především ideální přízraky žen, které tuto samotu vlastně generují, protože iniciační rituál vyžaduje, aby adept k těmto "sirénám" stoupal oproštěný od všeho ostatního. Může si ponechat jen svůj sen, ale i o něj nakonec přichází.