Německé stíhače tanků 1939–1945

V průběhu druhé světové války se všechny strany potýkaly s problémem, jak se vypořádat s hrozbou nepřátelské obrněné techniky. Wehrmacht v meziválečném období nasadil do výzbroje protitankový kanón ráže 3,7 cm, a právě touto zbraní byly vybaveny vítězné armády v období Blitzkriegu. Brzy se však ukázalo, že kanón ráže 3,7 cm nemá dostatečnou palebnou sílu, a bylo třeba nasadit zbraně výkonnější. V roce 1942 těžce zkoušené protitankové jednotky, Panzerjäger, používající na východní frontě tažené zbraně, stále častěji hledaly pomoc u jednotek útočného dělostřelectva vybavených pásovými vozidly Sturmgeschütz. Koncem roku 1943 byl StuG přidělován novým jednotkám stíhačů tanků a současně probíhal vývoj speciálního vozidla, stíhače tanků Jagdpanzer, vycházejícího z podvozku a pojezdového ústrojí tanku PzKpfw IV. Tato kniha, vybavená bohatou obrazovou dokumentací, využívá archivní materiály a bojová hlášení s cílem podrobně prozkoumat vývoj stíhače Jagdpanzer a mnoha dalších variant postavených na podvozcích jiných německých tanků. Podrobně popisuje také organizaci jednotek Jagdpanzer a jejich operační zkušenosti z bojiště.