Nic, co mi není cizí

Básnický soubor Jany Knechtlové shrnuje verše, které vznikaly v posledních pětadvaceti letech. Vypráví o okamžicích „obyčejného náctiletého" a později „obyčejného ženského" života – o lásce a naději, o ztrátách partnerů i dětí, o odcizení ve společnosti i o těžkém smutku zvaném deprese a cestě z ní.

Autorčiny verše jsou elegantně prosté a zároveň radikálně upřímné. Nezůstávají u soukromé zpovědi: zvou čtenáře, aby si uvědomil, co mají lidé společné – co je v člověku, co nemusí být cizí ani druhému. Odtud i název sbírky.