Nový Orient 1/2025 (ročník 77)

Odborný čtvrtletník Orientálního ústavu AV ČR věnovaný kultuře, dějinám a současnosti zemí Asie a Afriky. z obsahu: Z VĚZENÍ DO ČELA VLÁDY Nový malajsijský premiér chce sjednotit polarizovanou zemi T O M Á Š P E T R Ů Článek se věnuje průběhu a výsledkům 15. parlamentních voleb v Malajsii z listopadu 2022, které otevřely cestu k politickému návratu reformního lídra Anwara Ibrahima. Spolu s koalicí Pakatan Harapan (Koalice naděje) stanul v čele vlády jako desátý premiér. Text sleduje jeho snahy o modernizaci země a překlenutí hlubokých etnických a náboženských rozporů, jež dlouhodobě rozdělují malajsijskou společnost. Přestože se mu podařilo iniciovat některé změny, čelí sílícímu tlaku ze strany pravicových nacionalistů, islamistických proudů i konzervativních skupin uvnitř malajské většiny. Anwarova vize otevřené a tolerantní společnosti tak zatím zůstává ideálem, ke kterému je cesta stále nejistá a plná překážek. Migrační brokeři, pracovní mobilita a otroctví v Indickém oceánu od kolonialismu po současnost Z B Y N Ě K M U C H A Migrační brokeři představují pojítko mezi počátky, vývojem a současnou podobu mezinárodní pracovní migrace. Přestože jsou neoddělitelní od komunit migrantů a hrají stěžejní roli v náboru zahraničních pracovníků, nejméně od 19. století je na ně nahlíženo negativně jako na vykořisťovatele. Tento článek se proto soustřeďuje na pochopení vzájemných vztahů mezi migranty a brokery a ukazuje, že jsou mnohdy založené na důvěře a příbuzenství. Na příkladech zasazených do kontextu koloniální Indie a současného Bangladéše zároveň poukazuje na historickou provázanost různých forem otroctví a pracovní migrace. Jedním z klíčových aspektů této provázanosti je financování migrace skrze zadlužování migrantů, které se stalo světovým trendem vytvářejícím vykořisťování a závislost zahraničních pracovníků na zaměstnavatelích a přijímacích státech. První doložený monumentální chrám z doby železné IIA v Judsku F I L I P Č A P E K A D A V I D R A F A E L M O U L I S Tento článek představuje nejnovější výsledky archeologického výzkumu monumentálního chrámu z doby železné v Tel Moce nedaleko Jeruzaléma z let 2019–2023. O nálezu chrámu se vědělo od roku 2012, ale z důvodu výstavby dálničního mostu nad lokalitou bylo možné pokračovat na odkrývání chrámu a přilehlých administrativních a hospodářských budov až od roku 2019. Archeologům se navzdory vlivům eroze a pozdějším lidským aktivitám v místě podařilo objevit část západní (zadní zeď) chrámu, čímž je možné změřit jeho celkovou délku a lépe rekonstruovat architektonický plán budovy. Na východní straně nádvoří byla objevena část vstupní brány a jižně od ní několik budov z různých fází doby železné II. Doprovodné kultické nálezy (sošky, keramické nádoby) jsou prvkem, který pomáhá porozumět praktickému fungování kultu na okraji Jeruzaléma v době, kdy o několik kilometrů východně stával snad „konkurenční“ Šalomounův chrám. Typické a atypické v hinduistické chrámové architektuře A L E Š K R E J Č Í Článek je věnován historickému vývoji hinduistické chrámové architektury, především v raném a vrcholném středověku. Zabývá se ideovým i formálním konstituováním hinduistického chrámu v době předguptovské a guptovské, jakož i regionálním vývojem v době poguptovské. Text se zaměřuje jak na hlavní vývojové linie slohu nágarského a drávidského, tak na jejich regionální varianty. Poté je diskutován a odmítnut pojem vésarského stylu jako třetího hlavního slohu. V poslední části práce je upozorněno na atypické chrámové stavby, které tvarově vybočují z hlavních směrů indické chrámové tradice. Od „staré Slávů matky“ ke kolébce Indoslavů Indie v díle Jána Kollára J I Ř Í H U B Á Č E K Studie se pokouší mapovat genezi a vývoj názorů Jána Kollára (1793–1852) ns původ Slovanů zindické pravlasti především na základě pramenné analýzy. Hlavním cílem je představit metody a postupy, jež Kollár užívá ve dvou dílech věnovaných tomuto tématu, Slávě bohyni (1839) a Staroitalii slavjanské (posmrtně, 1853), a demonstrovat, jak mohou být tyto postupy, často zjednodušeně označované za pseudovědecké, zasazeny do dobového diskursu o genezi Slovanů z Indie. Text je především historickou studií; proto se pokouší demonstrovat proměny Kollárova vztahu k Indii, ale rovněž jejich recepci v pozdější české a slovanské slavistice. Kollárův zájem o Indii je v tomto smyslu představen jako signifikantní moment ve vývoji české a slovanské slavistiky, ale též širšího zájmu o Indii. Text je tak analýzou Kollárových starožitnických spisů, které si zasluhují odbornou pozornost nejen jako jistý doplněk Kollárova básnického díla, ale rovněž jako samostatná oblast jeho odborného zájmu a jako relativně neznámá kapitola české slavistiky a srovnávací mytologie. Martin Novosad (1908–1984) – První český buddhistický mnich J I Ř Í H O L B A Martin Novosad, rodák z valašských Vizovic na Moravě, se stal prvním občanem bývalého Československa, který přijal život buddhistického mnicha. V roce 1938, během svého vstupu do buddhistické obce (sangha) na Cejloně v Ostrovní Poustevně (Island Hermitage), obdržel mnišské jméno Ňánasatta Théra od ctihodného Ňánatilóky Maháthéry, jednoho z nejvýznamnějších západních buddhistických mnichů té doby. Novosad/Ňánasatta byl fascinující a dobře známou osobností, zejména na Šrí Lance/Cejloně, a jeho přínos k živé historii buddhismu je značný. Tento článek se zaměřuje na jeho život a dílo, které v jeho osobnosti zanechaly nezapomenutelnou stopu. Letní škola jazyků strategických regionů organizované Orientálním ústavem AV ČR O N D Ř E J K L I M E Š , T H O M A S L O Y Článek popisuje intenzivní jazykové kurzy jazyků asijských strategických regionů, konkrétně čagatajštiny a darí, organizované v minulých letech Orientálním ústavem AV ČR ve spolupráci s Ústavem asijských studií Filozofické fakulty UK. Článek popisuje čagatajštinu a její vývoj v turkický literární jazyk předmoderní Střední Asie, hlavní díla písemnictví v čagatajštině i možnosti využití její znalosti. Článek dále popisuje perštinu, darí a tádžičtinu, íránské jazyky rozšířené v Íránu, Afghánistánu a Střední Asii. Článek také oznamuje data letošních intenzivních kurzů čagatajštiny (7. –11. července 2025) a balúčtiny (15.–26. září 2025), íránského jazyka používaného v Íránu, Afghánistánu a Pákistánu.