Omylů svůdná zahrada – Alchymické písemnictví do konce 18. století (Rafał T. Prinke)

Titul svádí k záměně, kterou stojí za to vyjasnit hned na začátku: tohle není kniha o tom, jak se dělá alchymie, ani sbírka receptů na kámen mudrců. Je to odborná práce o tom, jak se alchymie po staletí psala, četla a vykládala – tedy dějiny alchymického písemnictví a zároveň dějiny bádání o něm. Autorem je Rafał T. Prinke, historik působící v prostředí polské akademické obce, který se problematice věnuje dlouhodobě.

Co kniha vlastně dělá

Prinke sleduje dvě linie současně. Jednou jsou samotné alchymické texty od středověku do konce 18. století – kdo je psal, komu a proč. Druhou je historiografie: jak s nimi zacházely generace badatelů, jaké výklady prosadily a v čem se mýlily. Právě z toho vychází obraz, který dal knize název – představa, že pramen poskytne jistotu, se ukazuje jako svůdná zahrada, v níž se badatel snadno ztratí. Autor s touto pochybností nakládá jako s metodou, ne jako s gestem.

Rozsah a formát

• 848 stran, pevná vazba
• české vydání z roku 2019, nakladatelský okruh Akademie věd ČR
• ISBN 978-80-200-2929-4

Osm set stran napovídá, komu je svazek určen: čtenáři, který od knihy chce aparát, přehled literatury a odkazy, ne rychlé shrnutí. Kdo hledá populární úvod do hermetismu, sáhne jinam – a kdo se zajímá o to, kolik z „vědění o alchymii“ vzniklo až u psacích stolů 19. a 20. století, najde tady pravděpodobně nejúplnější dostupný český text.