Opus musicum 2/2020

Ve chvíli, kdy vychází druhé číslo letošního ročníku Opus musicum, už by měla polevovat řada omezení, která si vyžádala krize vyvolaná šířením koronaviru. Zároveň ale bylo těžké cokoli předvídat před třemi týdny, kdy tento editorial vznikal. Situace se měnila každým dnem a v polovině dubna nebyl nikdo schopen poctivě říci, co se bude dít v květnu. Výrok „nevíte zajisté dne ani hodiny“ přestal být větou s vyprázdněným obsahem i pro ty, kdo o evangelium nikdy nezavadili a domnívali se, že mají své životy pevně v rukou. Mnozí přišli o práci ze dne na den a následky jsou neodhadnutelné. V kontextu současného dění představuje obsah rubriky libovolného hudebního časopisu jen okrajovou záležitost, ale není od věci si povšimnout, že Infoservis minulého čísla Opus musicum se proměnil ve sbírku bezcenných informací. Z událostí, které doporučoval, se podařilo se štěstím zahájit sezónu Orchestru Berg, všichni ostatní měli smůlu. Nová inscenace Její pastorkyně v londýnské Covent Garden byla zrušena stejně jako koncertní provedení Káti Kabanové v nastudování Jakuba Hrůši s Českou filharmonií. Symfonický orchestr Českého rozhlasu musel odložit světovou premiéru nové kompozice Ondřeje Štochla, ještě předtím muselo publikum oželet i Velikonoční festival duchovní hudby včetně světové premiéry skladby Martina Smolky. Oba posledně jmenované výpadky se Opus musicum pokouší alespoň částečně napravit: Ondřej Štochl v rozhovoru podrobně rozebírá svou skladbu Tři věty o přijetí, jejíž premiéra byla přesunuta na sezónu 2021–22. Martin Smolka přispěl do tohoto čísla velmi osobním a zároveň brilantně formulovaným nekrologem Krzystofa Pendereckého. Smrt vynikajícího a vlivného polského skladatele si takovou reflexi bezpochyby zaslouží. Ve stavu jisté nouze vznikalo také aktuální číslo Opus musicum, jehož autorům chyběl přístup do uzavřených knihoven a utlumených vědeckých institucí. Studie věnované vážné tvorbě Jaroslava Ježka pro klavír a volné improvizaci podle systému Anthonyho Braxtona se přece jen podařilo dovést do konečného tvaru. Klavíristka Nikol Bóková společně s klavíristou a skladatelem Martinem Konvičkou přinášejí pohled na současnou situaci z úhlu mladých hudebníků, jejichž kariéra i ekonomické rezervy jsou teprve v začátcích. Třemi Razumovského kvartety také pokračuje popularizační beethovenovský cyklus Jiřího Beneše. STUDIE Jaroslav Ježek. Neznámý a znovu objevovaný. Artificiální tvorba Jaroslava Ježka a premiérová edice několika klavírních skladeb • Robert Koubek Braxtonův hudební systém v mezioborovém nadžánrovém ansámblu. Partitura jako zdroj nových myšlenek a postupů. Řízená improvizace podle Braxtonova systému • Radim Hanousek POLEMIKA Několik postřehů k práci Sylvy Stejskalové: Hudební režie jako interpretační umění • Jiří Gemrot UDÁLOSTI Překročit své ego, neubírat prostor potřebným věcem. O životě mladých hudebníků v době koronakrize i po ní s Nikol Bókovou a Martinem Konvičkou • Boris Klepal Jak Penderecki kazil mládež socialistického Československa. Jméno jako zaklínadlo, hudba jako podvratná činnost. Vzpomínka na nedávno zesnulého polského skladatele Krzystofa Pendereckého (23. 11. 1933 – 29. 3. 2020) • Martin Smolka BEETHOVEN Beethoven – průvodce smyčcovými kvartety II. Popularizační průvodce kompletním kvartetním dílem Ludwiga van Beethovena pokračuje trojicí tzv. Razumovského kvartetů • Jiří Beneš ROZHOVOR Ondřej Štochl: Nechci vytvářet slepé mozaiky. Se skladatelem Ondřejem Štochlem o jeho nové skladbě, její odložené premiéře a bezpodmínečném přijímání druhých • Boris Klepal INFOSERVIS Hudebníci v pandemii i proti ní – Pražské jaro v síti – Nové nahrávky