Opus musicum 6/2014

Rok české hudby nepřinesl jen množství hudebněkulturních událostí, ale vznesl také otázku pozice české hudební vědy jako vědecké disciplíny v současné odborné i laické společnosti. Nedávné 49. mezinárodní hudebněvědné kolokvium (Mýtus a skutečnost české hudební vědy, Brno, 24.-26. listopadu) i konference České společnosti pro hudební vědu (Stávající hudební instituce – jejich stav a perspektivy, Praha, 7.-8. listopadu) se pokusily o zhodnocení oboru institucionálně u nás ustanoveného před více než sto lety. Již klíčová slova programů těchto konferencí - perspektiva, tradice, budoucnost, mýtus - předestřela mnohé otazníky v nynějším postavení hudební vědy. V souvislosti se zhodnocením odkazu výrazných osobností, které bylo převažujícím námětem obou konferencí, a také vzhledem k výjimečné osobnosti letos zesnulé Svatavy Přibáňové, jsme se rozhodli rozšířit rubriky aktuálního čísla časopisu o vzpomínku na tuto významnou janáčkovskou badatelku, která byla po desetiletí spjata s Oddělením dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Ostatně tématu hudebních (a kulturních) institucí jako zřízení materiální i duchovní povahy se týká většina příspěvků tohoto čísla, včetně rozhovoru.