Orbis pictus (Robert Wudy)

Sbírka se skládá z dosti těžko pospojovatelných citátů z různých moudrých a pečlivě doložených knih – ovšem bez toho, že by za jejich výběrem stály roky vědecké práce a rešeršování, jak si u soupisu citované literatury zvykneme představovat. Právě naopak.

Co ta nahodilost znamená

Nejde o čisté gesto náhody. Podle doslovu je to ironicky nastavené zrcadlo naší tendenci zkulturňovat vše, co nám přijde pod ruku – včetně snah podávat uměleckými prostředky zprávy o stavu světa, přírody nebo politiky. Wudy se tedy k tomu všemu vyjadřuje nepřímo.

Co v knize hledá

Způsob promluvy o současném světě, který by nebyl jen pošetilým lidským přisvojováním, dojímáním se a vrháním se za obrazem. To je záměr, který sbírku odděluje od angažované poezie, přestože se týká týchž témat.

Kam ji kritika řadí

Tomáš Gabriel ji v doslovu spojuje s tím, o čem psal Karel Piorecký v článku o metamodernismu: ironie a zmatení je text plný, ale gesto není postmoderně relativizující – naopak odhalující a sledující jakýsi obzor.