Osudy dobrého vojáka Švejka 2 — Na frontě, čte Oldřich Kaiser

Pokračování úspěšné audioverze jedné z nejoblíbenějších českých knih. Kompletní znění II. dílu Na frontě v podání Oldřicha Kaisera. I. díl Osudy dobrého vojáka Švejka V zázemí získal cenu Nejlepší jednohlasná audiokniha roku 2013. Tragická velkolepá komedieŠvejk nenapravuje svět. Tady se nedá už nic napravit. Má-li se svět zachránit, nezbývá, než si už nic nepředstírat a začít znova v troskách a z trosek. Švejk také není než troska starého světa, ubožák, který se sám prohlašuje za blba. A přece právě on a jenom on přináší naději. Je nutno zbavit se všech iluzí, je nutno přijmout dokonalou prohru, aby se svět mohl zachránit. Tento Chalupeckého trefný popis situace Haškova antihrdiny Josefa Švejka a jeho rozlomeného evropského světa by se dal s jistou nadsázkou vztáhnout na naši současnost.Nesáhli jsme tentokrát do rozhlasového archivu k osvědčeným švejkovským interpretacím (Hger, Pivec, Werich), ale pokusili jsme se o zbrusu nové, současné uchopení. Současné nikoliv v nějakém experimentu, nýbrž v sestupu ke smyslu autorova textu a jeho nejvlastnější poetice. Stejně jako rozhlasovou verzi prvního dílu Osudu dobrého vojáka Švejka za světové války z roku 2013, i druhý díl Na frontě nastudovala režisérka Markéta Jahodová s Oldřichem Kaiserem a doprovodila hudbou pražského hospodského harmonikáře Josefa Čečila.Postava Švejka se Haškovi zrodila v krátkém povídkovém cyklu v květnu 1911. Tehdy si poznamenal: Pitomec u kumpanie. Poté existuje druhý švejkovský cyklus, který byl psán v Rusku v letech 1916-1917. To vše bylo ještě zábavné čtivo a Hašek cítil, že se se svým tématem plně nevyrovnal. Po návratu z Ruska se pustil do nového psaní Švejka, a jak prozrazují vzpomínky Haškova osobního písaře Klimenta Štěpánka, kterému spisovatel román diktoval v lipnické hospodě, Haškova paměť a schopnost jiskřivé a básnické improvizace byla geniální. Stála jej však mnoho sil. Existuje svědectví lipnického hostinského Invalda, který několikrát zahlédl Haška a samotě zoufale plakat. A jak píše E. A. Longen: Hašek trpěl. Bylo mi jasno, že musí každou zdivočelou noc a pitku těžce vykoupit a draze zaplatit utrpením.Román, jak jej znám dnes, pochází z let 1921-1923 a zstal nedokončený. Hašek (a jeho Švejk) je postava tragikomická, zoufale osamocená uprostřed světa, vytvářejícího si nové modly. Je všechno ostatní jen ne laskavý básník: ostrý ironik, kousavý satirik, břitký pozorovatel divadla světa, nihilista, divoký karikaturista. Prokletý dada-plebejec, jak o něm tvrdí italský bohemista Sergio Corduas. Nebo jak říká Eduard Bass: V Haškovi byli dva lidé jeden si dělal blázna a druhý se na to díval. Ten druhý Hašek uzřel prchavost lidského života a poznav ji, snažil se ji a popřít, umlčet, obelstít šprýmy. Jeho velkolepá komedie byla tragická.Miloš Doležal