Othello

Příběh žárlivého Maura, jeho milující ženy Desdemony a zrádného našeptávače Jaga patří k nejznámějším látkám světové literatury. Vychází jako 134. svazek edice D v překladu Aloise Bejblíka.

Jago jako skutečný hybatel

Othello je pojmenován po Maurovi, ale jednající postavou je Jago. On rozhoduje, co se stane, a divák jeho plán zná od začátku – napětí tedy nevzniká z toho, co se odhalí, ale z toho, jak dlouho to potrvá. Právě proto se hra dodnes hraje: mechanismus, kterým se v člověku vypěstuje podezření, je popsán s nepříjemnou přesností.

Proč nestačí říct „hra o žárlivosti“

Othello je v Benátkách cizinec – vojevůdce, kterého město potřebuje, ale nepřijímá. Jeho snadná zranitelnost vůči nařčení nevychází jen z povahy, ale z postavení člověka, který si nikdy nemůže být jistý, že mezi ostatní patří. Tahle rovina dělá ze hry text, který má co říct i po čtyřech stech letech.

Překlad Aloise Bejblíka patří k těm, které vznikly s ohledem na jevištní mluvu, ne jen na literární přesnost.