Pochovejte mě pod podlahu (Pavel Sanajev)

„Maminka mě vyměnila za zakrslou pijavici a pověsila mě jako závaží na krk babičce." Tak zní jedna z prvních vět, kterou o sobě řekne osmiletý Saša Saveljev — a v ní je celý román. Vypráví ho dítě, které nemá jazyk na to, aby situaci pojmenovalo přesně, a právě proto ji vystihne lépe než dospělý.

Vtipná kniha o zlé věci

O Sanajevově próze se mluví jako o jednom z nejvtipnějších děl moderní ruské literatury; kritika ji srovnává s Forrestem Gumpem i se Spolčením hlupců, v temnějších pasážích s Dickensem a Dostojevským. Ta dvojkolejnost je podstatná: humor v knize nezakrývá, že jde o dítě, které nesmí bydlet s matkou a je vydané tyranské péči babičky. Autorčinu, přesněji autorovu vlastní zkušenost — Sanajev dětství u prarodičů skutečně prožil — je v detailech poznat.

Babička jako celý svět

Nejsilnější postavou není Saša, ale jeho babička. Sanajev o ní v rozhovoru řekl, že je milovala „s takovou tyranskou zběsilostí, že se z její lásky stávala zbraň hromadného ničení" — a román ji vykresluje přesně v téhle rozporuplnosti, ne jako karikaturu. V Rusku se kniha držela přes deset let na špici žebříčků a prodalo se jí víc než milion výtisků. Vydání má 239 stran v pevné vazbě.