Pocity máš i ty: půda jako obraz toho, co v sobě odkládáme

Kniha začíná otázkou, která zní úplně obyčejně: víte, kde máte doma půdu a jak to na ní vypadá?

Co se na půdách děje

Lidé tam odkládají věci, o kterých si myslí, že už je nepotřebují. Na některých půdách je nepořádek, špína, plno pavučin a tma. Jiné jsou naopak uklizené, čisté a všechno tu má své místo.

Kam vede příběh

Víla Evelínka zavede čtenáře na jednu takovou půdu — kam někdo odložil její kamarády, protože se na ně nechtěl dívat. A požádá o pomoc při jejich hledání.

Proč je ten obraz tak přesný

Protože pojmenovává, co s nepříjemnými pocity opravdu děláme: neodstraníme je, jen je uklidíme nahoru, kam nevidíme. Zůstávají tam, zapadají prachem — a jednou se pro ně musí jít. Dítě tenhle obraz pochopí okamžitě, protože půdu nebo skříň zná.

K čemu kniha slouží

Jako pomůcka k rozhovoru o emocích. Dítě nehledá své pocity, ale Evelínčiny kamarády — a to je rozdíl, který rozhovor vůbec umožní.